Rudohoří východní část, jinde tomu říkají Volovské vrchy a ve staré mapě zas Spišské Rudohoří. Letos deštivé.
Tak jsme vyjeli s GC zase po letech do Volovských vrchů. Podobně jako loni jsme využili delšího volna květnových svátků a zajeli dál na východ. Ze slovenského rudohoří máme prochozeny spíše západní partie, tady na východě u Košic jsme ještě nebyli. Teda větši z nás ano, ale ještě v dobách studií a to už je přes čtvrt století. Vlakem jsme se prospali do Popradu, tam tím busem co jede přes hory k jihu a vylezli na sedle nad Dobšinou. A pak 4 dny po červené. Bez hospod a bez lidí. Krom lesáků ve všední den už jen jednu partičku takových jako my (ale před 30ti lety) a pak turistu s pilou co čistil stezku od padlých stromů. Borec. Díky.
První dny pršelo a docela jsme zavlhli, většina i v botech. Pepa stále pálil ohně a tak si Láďa upekl ponožky, my ostatní se lehce ohřáli a odvlhčili. Do stanu ale neteklo nikomu a pak, počasí se lepšilo, tak že v půlce pobytu jsme i vyšli z mraku a rozhlédli se, jak že ty hory vypadají jako celek a ne jen v detailu. Krásné byly tak jako tak. Opravdu nevzpomínám, kdy naposled jsem viděl tak krásné zdravé lesy jako tam. Polomům navzdory.
Mapy. Staré či nové stejně moc neseděly. Hlavně voda byla dost jinde než ji malovali. Zkusíme s Ranem dát dohromady informace u mě na webu, jak jsme to viděli s vodou my. prameny