Sochám brečí déšť na obočí

GDGG7 C:: h  aeD C:: h CD7G	
Modrý podzimní dny se krátí listí spadaný trávu zlatí

Amerika

Sedíš tu u mě a oči upíráš k obzoru,
z hlavy ti táhne průvan šedých vran.
Marně se pídím v literatuře po vzoru
jak vynosí se vědrem z hlavy oceán.
 DAe DCD DAe DCGA7
Vždycky jsem myslel trochu dál, než kam se dojít dá,
pak teprv zkoušel, jestli na to mám.
Na všechno mít, to přece není žádná odvaha.
Kdo ví, jak ztroskotá.
/: DAhG DAGA : poslední a kapela	 rejstřík ...Zpět
Jsi pro mě vzdálená jak Amerika
a na letadlo k tobě v životě nebudu mít.
Jsi pro mě vzdálená jak Amerika
tak zkouším oceán, co dělí nás, aspoň vysušit.

Nesměle osměluju se tou vodou studenou.
Z očí ti na mě padá ňákej divnej strach.
Stejně se musí zkoušet plout pokud se vlny dmou,
pro mě jsou moře, nechci plout po parketách.
 DAe DCD DAe DCGA7
Sedíš tu u mě, a oči upíráš na boty,
kde se to ve mně bere hledat ten nejvzdálenější bod,
najít si nejistoty ve světě plnym jistoty
žít je nejistota, jistej je jenom neživot.

DŽÍNOVÝ SMUTKY

AA7A Letí nad krajinou éro,zalétává do mraků
	čistí obzor lidských dálek, zasněžených bodláků
A7D Lidé pozorují zpříma
E7AD poslouchají hudbu křídel téměř ptačích
AE7A ruce roztáhnou a padaj mezi díla chrobáků

2. Potkáváme každý ráno, každej večír, jak se dá
 do očí se nedíváme a jsme někde, kde se dá
 Smutný, šedivý a prázdný
 kostým Pierota někde v koutě visí
 sny nám umírají mladý, ať nám vlezou na záda	 rejstřík ...Zpět

R: hA Zakouřený sál a kytary zvoní
 záda narovnaj se, v koutě růže voní
A7D Dejte víru nám
E7AD a přijdem první, vezmem šaty sálový
AE7A zatím vydrží nám všechny smutky džínový

3.Letí nad krajinou éro, kdysi tady lítal čáp
pod tou hřívou dlouhých vlasů zůstal, a ne jeden, chlap
Čekání a bezvýchodnost
rukou váže šátky na očích
pod tím stojíš, potom nevíš kam bys’ vlastně rovně šláp’
AA7A
4.Kostky dlažební se táhnou až k okraji obzoru
vymydlení, ostříhaní ptáci nevyletí nahoru
A7D Nejsou sami
E7AD kdo se k sobě staví jako skály žulový
AE7A i když malí jsou, tak uvnitř nosí srdce z mramoru
Rf:

BLÍZKO

G-CDG Ráno vstát a mít ruce špinavý není nic o co bychom stáli,
-CD7G naštěstí už víme od větru, od trávy, že je zem, kde stále slunce pálí.
eDCG Hoří obzory, a když na zem uléháš, ptáci zpívaj jako o život.
-CDG Když se ptáš, tak já ti odpovím, nezná žádnou zeď a žádný plot.
			 G C D G
Rf:Blízko,blízko,leží ta naše zem.				 rejstřík ...Zpět
Blízko, blízko, patří nám všem.

Je tma tráva, že se v ní ztratí dospělý, pobřeží, co omývá ho moře,
jsou tam krásný domky bez tvrdých postelí a žádný hoře, žádný hoře.
Jestli budeš stát na místě jako teď nikdy ji nepoznáš.
Proto říkám tu, už sbal si švestek pět, půjdem hledat ten náš svět.
Rf:
Kdybychom se měli tady jako tam, těžko bychom o té zemi snili,
prostě žít nám stačí bez umělých snah, že je bílý černý, černý zase bílý.
Na začátek patří otázka a na konec odpověď.
Tak to bylo, je, a bude pořád v nás, vše ostatní tahá nás furt zpět.
Rf: