Slovenské rudohorie 3. - 5.10.98 Bylo nás tam 19 kusů, z toho 3 teenageři. Šli jsme od východu na západ, z Červenej skaly na Veľkú lúku a dál po červené turistické značce (alias Rudné magistrále) až na Tlstý javor. Zdolali jsme místní nejvyšší kopec - Fabovu hoľu (1440 m.) - a ještě Klenovský vepor (1338 m.). Tempo bylo svižné a stabilní a na nějaké kochání se krajinou vsedě došlo zřídka. Ono taky sedět v dešti nebo na mokré zemi by se málokomu chtělo, a slunce nás oblažovalo jenom v neděli dopoledne, jinak bylo přinejlepším zataženo, častěji mlhavo a deštivo. Většina cesty vedla pěknými smíšenými lesy, kde rostla spousta různých hub v množství, jaké jsem ještě neviděl. Však je také Vojta nehledal ani nesbíral, ale pouze vybíral nejlepší kousky z toho, co rostlo hned vedle cesty. Turistů jsme potkali asi pět, koňů a krav několikrát víc, hlavně v závěru, kdy jsme z lesa vyšli na louky a pastviny. Pro mě jsou nejvýraznějšími okamžiky dva. Hodinové škrábání se s krosnou na Fabovu hoľu, po němž jsem se mohl naštěstí převléknout do suchého a teplého (to byla slast!) a nedělní večer u ohně s kytarou a s plným žaludkem. Pondělní večer nás zastihl asi všechny spokojené: plánovanou trasu jsme ušli, autobus nás dovezl do Brezna, nádražní bufet byl vytopený a zásobený, ve vlaku spousta místa. Dědek to fakt dobře připravil a za rok to bude jistě taky bezva.
Mirek Vrba

Slovenské Rudohorie Stala se věc nemilá, první verze tohoto příspěvku se ztratila. Teda mě samému, ne že by v tom měla prsty redakce Fóra! Je to škoda, protože to byl určitě jeden z nejlepších příspěvků, co jsem kdy napsal, vtipný, bez pravopisných chyb a tak. No co se dá dělat, budete se muset spokojit s touto nanejvýše průměrnou náhražkou. Každoročně pořádám podzimní pěšárnu v některých slovenských horách. V posledních letech to bylo vždy někde při hranicích s ČR, ale letos jsem se zase rozmáchl jak za mlada a jelo se až do Rudohoří, a to konkrétně Muráňská planina a Veporské vrchy. Já osobně jsem tam v těch místech byl naposledy před sedmnácti lety a jak se ukázalo, ani ti nejzkušenější na tom nebyli lépe. Vyhledal jsem vlaky (to nebyl problém) a autobusy (to naopak byl mimořádný problém. pokud někdo víte, kde se dá v Praze nahlédnout do čerstvých slovenských autobusových jízdných poriadkov, prosím o informaci) a spočítal přihlášky. Bylo toho devatenáct lidí, a protože za oknem už druhý týden nepřetržitě pršelo, koupil jsem 18 lehátek - ty nejdou vracet, tak aspoň tomu prvnímu odhlášenému to nepropadne. I tak jich je až moc. No a světe div se, neodpadl nikdo, to jsem ještě asi nezažil. Pak to bylo jak v Cestě kolem světa za 80 dní. Vlak měl zpoždění, ujel přípoj a tím beznadějně v Banské Bystrici odjede i vlak dále navazující a jediný použitelný. Ale tu Tomáš Nigrin objevuje za třemi rohy od nádraží (bůhví, co ho tam vedlo) právě odjíždějící autobus do BB. Ten pravda přijíždí do BB asi 5 minut po odjezdu onoho přípoje (no jak jinak!), ale řidič busu nám zastavil přímo před železniční stanicí, a tak první rychlonozí vybíhají z podchodu na 3. nástupiště právě ve chvíli, kdy výpravčí drží plácačku na plocho jen, jen.... Stíháme, zpožďujeme sice mírně vláček, ale vše dobře dopadlo. Pak už hory, mlžné (a deštivé), podzimní a pusté. O jejich kráse určitě napíše někdo jiný, vždyť nás tam bylo devatenáct. Pojeďte napřesrok i vy. Je to první víkend v říjnu (8.-10.10.99) plus jeden pracovní den navíc a asi to bude na Oravu, Babí hora, Pilsko. Napište si to hned do kalendáře, je nás docela dost, nebudu to znovu inzerovat před akcí. Těší se Dědek