Trail 99 v Pojizeří Jen díky tomu, že Trail je pro mne cosi až posvátného a chybět na něm je skoro rouhání, jen proto jsem letos vyjel. Vše se spiklo proti mé účasti. V práci probíhal náročný víkend "W" a krom toho jsem už od předchozí soboty polehával, pokašlával a chraplal. Trochu jsem měl i obavu kolik že nás letos bude, propagace byla velmi slabá až neznatelná. Ale už na Hlavním, se chmury rozplynuly, bylo nás dvacet a to ještě někteří jistě přistoupí, dojedou později prostě k té třicítce se to dohrabe. Je to sice historické minimum, ale holt léta se nedají zastavit a pohodlnost a závislost na počasí roste. Po opuštění lokálky v naprosté tmě jsem zavzpomínal na podobnou tmu v jednom z předchozích ročníků kdesi na Sázavě a vyrazili jsme. Tahle noční část bývá bezva, jde se rychle, většina netuší kam a jen doufá, že na konci je "dobrý útvar hostinský,jež ve dne zívá dveřmi, večer však je dočista dokořán a dobře osvětlen". A byl. V sobotu po ránu jsme prošly a prodiskutovali hřbitov a památník obětem Svárovské stávky, no a pak vyrazili údolím podél říčky, nedošli však daleko. Někteří museli odbočit ku trosce na kopci, což bylo ostatním záminkou k posezení u kafe v penzionu na odbočce. Obě sekce byly spokojeny. Pak jsme obdivovali prudké úseky říčního toku (já tak detailně, až jsem si nabral plnou pravou pohoru) a v úsecích s mírnějším spádem, plkali po dvojicích, trojicích i početnějších skupinkách. Témata i složení skupinek se neustále měnila, jak se na Trail sluší a patří. Trasa byla přiměřeně dlouhá (nepotvrdily se obavy, že to ten Hajnej určitě přežene), počasí snesitelné (potvrdily se obavy, že to ty rosničkáři zase neuhodnou) a terén moc pěknej. V pozdním odpoledni jsme zasedli v příjemném prostředí k trailové polévce i jiným pochutinám, zahráli si stolní hokej a prohlédli Trailovou kroniku (bohužel jen její nepatrnou část, zbytek jaksi na Trail nedorazil. Smutné!). Večer v Semilech v tělocvičně Gymnázia se dělil mezi lezení na horolezecké stěně (jedna z kratších stěn této tělocvičny - bezva), hraní na kytaru (Joe) a opět plkání (ostatní). Přijela i Zdenka, za což jí chválím, protože na Trailu se prostě nemá chybět. Já se teda omlouvám, že dál už nic nevím, protože jsem ke své lítosti musel v neděli velmi časně na vlak (dost jsem bloudil po Semilech než jsem nádraží našel, málem mi to ujelo) a do práce. Doufám, že Kozákov i další atrakce co Myslivcovi připravili na druhý den putování, se všem líbily a věřím že se v příštím roce zase sejdu aspoň s těmi skalními, co si to nemůžou nechat ujít. Ahoj Dědek