Bystřice nad Pernštejnem listopad 2017 - Trail

PetrGlas.net
podobné
mapa
statistika
přehled trailů
tohle vše je rozklikávací:
2.– 4.11.2018: Trail pro web Dědek

Jak jsem byl neklidný, tak dobře to dopadlo. Díky organizátorům Emče a Mikrobovi, klapalo to náramně. Pocourali jsme směrem k nádrži Vír i kolem Pernštejna, provlhli i zazpívali, potěšili se spolu a pokecali jak to má na Trailu být. Trailová polévka pod Zubštejnem překvapila a chutnala, píseň jsme se skoro naučili, ač byla dlouhá a hlavně se spoustou slov. Ubytování na intru v Bystřici nad! P. bezva. Prostě další vydařený Trail. Díky

Dotrailovná – (dle vzoru doderná) pro Forum Emča a Mikrob

Vážené, vážení – téměř po čtyřech letech pokusů o získání pořadatelství jsme se dočkali. Doposud jsme nepochopili, dle jakých pravidel se postupuje při výběru uchazečů. Důležité je, že se to nakonec povedlo, i když jsme dost doplatili na to, že Emča už nebydlela v Bystřici. Chceme to pouze ještě vylepšit o pár poznámek, které by se mohly hodit dalším. Chválíme účastníky, že nám nevypadly pojistky. Určitě na to také měla vliv solidní elektrosíť. Domeček, ve kterém jsme bydleli, je součástí školy, která byla v roce 1961 jedna z nejmodernějších v Evropě. Projektoval jí Ing. Beneš – žák Le Corbusiera. Pro všechny: 1. Kdekoliv se bude vyskytovat piano či klavír a Petr Václ, radíme pořadatelům, aby Petrovi dali včas vědět. Ten si přibalí s sebou klíč na ladění!!! 2. Pokud budete vyjednávat jakékoliv služby, na jejichž úspěchu nebudou nijak zainteresováni ti, kdo je mají realizovat, jednejte buď s jejich nadřízenými či majiteli. Viz. - trapas v hotelu Vír, kde jsme byli jednat osobně třikrát. Personál nám vše přislíbil – cukrárnu, kavárnu, restauraci, rychlou obsluhu a sami jste viděli, jak to dopadlo. 3. Také jsem se ptal v Nedvědici za nádražím v hospůdce, jakou jim udělám radost, když jim tam přivedu 67 lidí. Bylo mi řečeno, že žádnou, protože nemají zájem. Je dobré pokládat správné otázky. 4. Je také dobré, že jsme neuspěli s mimořádnou prohlídkou na Pernštejně. Ušetřili jsme každý 360 Kč. A mohli vidět pana kastelána na procházce se psem. Nemají ho tam rádi. 5. Anabázi, kterou musel absolvovat Jiří Kostrba s molochem ČD, vám snad vylíčí on sám. 6. Zapomněli jsme ustanovení podmínek storna.

45. Trail – Bystřicko pro Forum Lia Elstnerová

Tenhle Trail jsem si nemohla nechat ujít. Jednak o něm Mikrob mluvil již vloni, ale – hlavně – byl to Trail opět na Moravě. Po „sňůře“ českých Trailů zase něco moravského, mě bližšího. A co víc, brouzdání krajinou mě důvěrně známou z dětství. V Bystřici nad Pernštejnem chodil můj otec do školy, kousek od Víru měli moji rodiče chatu, kde jsem trávila skoro každé prázdniny až do svých 15 let. Ve Víru bylo koupaliště, kam jsme chodili vždy celé léto k vodě a naproti hotelu Vír ještě dosud stojí bývalý známý zájezdní hostinec „U Šťastných“, kde nám kdysi hospodský v modré pracovní zástěře prodával žlutou nebo oranžovou „sodovku“ v klasické třetinkové láhvi. Dům, kde býval hostinec, je krásně opravený, ale hostinec už tam není. Od doby, kdy naproti bývalému hostinci vyrostl hotel – dříve „Siesta“, nyní „Vír“, hostinec zanikl. Velká škoda – v  restauraci hotelu Vír nás zjevně nestíhali obsloužit ani pitím natož jiným občerstvením, byť naše návštěva na závěr sobotního výletu byla předem oznámena. Ale už jsme nikam nespěchali. Ti, kteří po 15 km pochodu podzimní krajinou lehce nahoru, více dolů přes tři hradní zříceniny mezi Bystřicí nad Pernštejnem a Vírem ještě chtěli vidět aspoň kousek Vírské přehrady, odešli z restaurace dříve či občerstvení vůbec vynechali, ostatní se aspoň ohřáli, usušili, ulevili nohám v družném hovoru nad nápojem, který si ani neobjednali, ale když už ho donesli…. Vírem protéká řeka Svratka a podél ní jsme se posléze přesunuli ještě k jedné zajímavosti. Vzhledem k dušičkovému období jsme si připomněli brněnského siláka, svérázného baviče a znalce brněnského hantecu Frantu Kocourka, který zemřel shodou okolností před 27 lety v hospodě ve Víru v kruhu kamarádů nad „škopkem“ piva. Od oné „památečné“ hospody (dnes již rovněž bývalé) zpět do Bystřice n/P, kde jsme byli po 2 dny na „byt a stravu“ v internátě místních středních škol, nás dovezl autobus. Že jsme nemuseli 10 km do kopce a po silnici (vzdálenost Vír – Bystřice) jít pěšky, už všichni kvitovali s povděkem. Po večeru a části noci zaplněné jídlem, zpěvem, pitím, pokecem,… ba i spánkem jsme v neděli po ránu vyráželi směr bystřické nádraží, abychom lokálkou přejeli několik desítek kilometrů do Nedvědice. Nedělní pochod začal Pohádkovou cestou. Cestu z města na nádraží totiž zdobí – kromě obrovské hlavy zubra – i dřevěné pohádkové postavy, různé prolézačky, chodníky, vedle cesty i makety starobylých hradů a tvrzí Vysočiny. Další skutečný hrad byl cílem našeho nedělního výletu. Majestátní hrad Pernštejn tyčící se nad údolím říčky Nedvědičky jsme obcházeli ze všech stran, abychom na něj pohlédli zespod i shora, leč dále než na přednádvoří jsme se v listopadu již nedostali. Zkrátka, skončila sezóna. Zato na výborný oběd v Restauraci Pod Pernštejnem se dostali všichni. A pak už odpoledním vláčkem do Tišnova a po rychlém přestupu já s Majkou do Brna a ostatní z protějšího nástupiště rychlíkem směr Praha. Sláva Mikrobovi a Emče, vymysleli všechno moc dobře, pamatovali na různou a spíše nižší výkonnost většiny současných géčkařů, zajistili, co mohli ku spokojenosti všech. A také díky Kocourovi za jeho zasvěcené výklady historie českých hradů, života na nich a vůbec… Trail přes tři celkem zachovalé zříceniny hradů a jeden hrad dosud stojící v celé své kráse – no kdy se to zase povede? Díky, kamarádi!!!!

Trail na jedničku pro Forum Iva a Vlasta

Moc pěkně a pečlivě připravený Trail. Místenky z Prahy do Žďáru a pak ještě kousek, až do Bystřice (535 m.n.m.) nad Pernštejnem (435 m.n.m.). Dvou až tří lůžkové pokojíčky se jmenovkou na dveřích. Společenská místnost s kuchyňkou a klavírem, který Petr bohatě rozezvučel. Ráno snídaně, v poledne na jednom z hradů výborná polévka s chlebem, večer po návratu na ubytovnu sytá večeře. V neděli obdobně. Ale hlavně pěkně vybraná cesta, krásná krajina, která se nořila do mlhy, takže nám opravdu nezbyde, než se tam ještě někdy podívat. Ostatně i hrad Pernštejn jsme obkružovali skoro ze všech stran, ale dovnitř jsme se nepodívali, neboť už bylo zavřeno. Tak snad příště. A na závěr Trailu nás cesta dovedla k opravdovému pokladu (není myšlena keška, byť těch bylo cestou spousta, dokonce 2222. Vlastova ulovená). Jednalo se keramický džbán plný stříbrných mincí nalezený prý nedaleko v lese a vystavený v místním informačním středisku. A pak už jen naposledy trailová píseň: Od hradu ke hradu putujem (velmi výstižné) a my se rozjeli na různé strany domů. Takže kolečko na Hlavním nádraží vytvořila už jen hrstka kamarádů. Díky, Emčo a Mikrobe za báječnou organizaci i výběr písně, díky všem kamarádům za to, že na trail přijeli, bez Vás by Trail nebyl Trailem.

Trail 2018 v bodech pro Forum Jarka

Počasí - mrholivé sobotní dopoledne s tajemnými zřícenými zdmi vystupujícími z pravé podzimní mlhy, ale i prozářené barevné stráně v okolí Pernštejna. Co víc si od počasí přát? Ubytování - návrat do dětských let v internátě se školní kuchyní, ale oproti dětským vzpomínkám výrazně chutnější jídlo i příjemnější kuchařky. Společnost mladých sportovců, kteří bydleli s námi, a dokonce si s námi přišli i zazpívat. A nemuselo se lézt na palandy! Výlety - 15 km se třemi krásnými zříceninami - větší hustota zřícenin se asi jen tak nenajde. Okolí Pernštejna nepotřebuje komentář. Trailová polívka - dovezená ve várnicích na zříceninu Zubrštejn. Úžasný nápad, bezchybná realizace, perfektní načasování. Příjemné odpočinutí a zahřátí po půldenní chůzi v sice lehkém, ale přece dešti. Muzika - nejromantičtější byla na 3. zřícenině, Pyšolci, kde Petr vybral nejkrásnější podzimní písničky. Patří mu velké uznání za to, že se s kytarou celou sobotu vláčel, aby nám všem udělal radost. A v internátě bylo piáno! Kromě Petra preludoval Dědek na harmoniku a v sobotu se přidala i mladá sportovkyně, která ještě neměla „odžito“, s bubínkem. Opět to nemělo chybu. Trailová píseň - tak tady se konečně chybička našla, ale ta byla moje - písničku jsem neznala. Ale byla krásná a stačila jsem se ji naučit. Díky, Emčo a Mikrobe!

Trail 2018 pro Forum Vlasta a Mirek Bartoňovi

Tak letos Bystřice nad Pernštejnem a okolí. Díky Jirkovi Kostrbovi byla cesta vlakem bez problémů a uběhla rychle za všeobecné konverzace a smíchu. Vřelé uvítání na nádraží a noční procházka přes krásně osvětlené náměstí do příjemného ubytování. Pak rychlé vyběhnutí do blízké hospůdky s usměvavou a velmi hbitou obsluhou no a hned po instrukcích na druhý den úžasné a radostnou energií nabité hraní na klavír Petra Václa. Povedený pátek. V sobotu ráno pestrá snídaně a už jsme si to štrádovali po velmi členitém terénu krásně barevné přírody – bohužel vydatně zalité mlhou, která nám jen velmi sobecky ukázala výhledy, kterými bychom se mohli kochat, kdyby se zavčas rozpustila jak se sluší. Ale přesto jsme si užili výstupy na zříceniny i sestupy do podhradí, rozmluvy s kamarády i ticha přírody. Romantický byl oběd pod troskami hradu Zubštejna. Prima nápad a jistě dost komplikovaný pro pořadatele. Moc jsme si někteří užili, když pro nás potulný trubadůr Petr zahrál pod věží zříceniny Pyšovce . Další cesta vedla podél vody na hráz přehrady. Jen když jsme se vyšplhali přes tu zapovězenou vyhlídku, naskytl se nám smutný pohled na poloprázdnou přehradu s pitnou vodou. Ta sucha jí dala hodně zabrat. Nakonec přednáška Majky brněnským hantecem na prahu zavřené hospody o konci herce a baviče… Kocourka. Cesta autobusem, večeře a zase ten krásný hudební večer se zpěvem i tancem v režii Petra. V neděli jsme se probudili a konstatovali, už se to trhá. Po snídani a sbalení jsme vyrazili alejí dřevěných soch a modely okolních hradů a dvorců v původním stavu na nádraží. Cestou jsme též obdivovali, jakou vybavenost sportovními areály i kulturními stánky má Bystřice n./Pernštejnem. Kousek jsme popojeli, batohy jsme si mohli odložit na nádraží. Takže cesta nalehko na Pernštejn byla krásná, výhledy byly četné, zábava jako vždy dobrá. Pernštejn byl zavřený, ale stejně bychom prohlídku asi nestihli, tak jsme ho obešli, pokoukali a spěchali na oběd do hospody v podhradí. Poté návštěva informačního střediska s výstavou nedávno objeveného pokladu mincí, včetně ukázek mramorů, které se těžily v okolí. Někteří skončili ve vedlejší cukrárně, jiní se šli ještě projít po okolí a pak už jen nádraží a cesta domů. Bylo nám krásně a velké díky Emče, Mikrobovi, JiKo i Petru Václovi.

Trail 2018 pro Forum Líba

- Mikroba a Emču pojí k Bystřicku a Pernštejnu něžné vztahy, a tak nám tu lásku k tomu kraji podali opravdu vekoryse - velkou ubytovnu, velkorysý servis, spoustu zajímavostí i dost prostoru k tomu klasickému courání listím a povídání i mlčení. JiKo pro nás opět úspěšně vybojoval souboj s železnými drahami. - Jednu chvíli to vypadalo, že nejsme na Trailu, ale na Jarní vodě - tak dramaticky vypadal přechod potoka po velekluzké lávce ze tří klád bez zábradlí. No, lávku jsem nedala, vycouvala jsem pár metrů vedle k brodu - a ten jsem zvládla, v pohorách sucho. - Gulášovou polévku obecně nerada, ale z té Emčiny trailové, servírované v dokonalé polní kuchyni pod zříceninou Zubštejna se mi dělaly boule za ušima, mňam! - Vírská přehrada měla hladinu proklatě nízko, odhalené vrstvy břehů působily až grafickým dojmem. - Kocour měl zase jednou dost velkou příležitost povykládat nám něco z historie, těch zřícených i stojících hradů bylo cestou docela dost a v Nedvědicích se ještě blýskal čerstvě vystavený poklad stříbrných mincí z mnoha zemí. - Trubadúrská trailová píseň je hodně dlouhá, tak schválně, co si z ní za rok ještě budeme pamatovat?