Jak to letos bylo?
Před Trailem na mne skočila nějaká viroza nebo co, možná jsem to čapnul od Esti, ta dokonce musela polykat antibiotika.
Ještě v pátek jsem velmi váhal zda jet a v poledne jsem se rozhodl že ano, rychle zbalil, ale nebylo mi do zpěvu (chraptěl jsem) a tak jsem
nechal kytaru doma, čož mi bylo mnohokrát vyčteno. Ale neva, hlavně že jsem si vás užil. První vagon vlaku z Prahy jsme zcela
zaplnili a nakonec se počítadlo účasti zastavilo na cifře 65 - to je teda hodně dobrý. První večer táhl kapelu tradičně Petr Václ,
a vše klapalo až asi do půlnoci. Pak jsem si vzpomněl na trailovou kroniku a polil mě studený pot. Zůstala v Praze, ani jsem na ni nevzdechl. Omlouvám se teď všem čtenářům
zde na webu, že věnuji tolik prostoru takové marginalitě, ale pro mne se z toho stal ústřední bod letošního Trailu. Jakmile se
ukázalo, že Petr V. jede v sobotu hrát do Prahy a v neděli ráno se vrací na Trail, začal jsem horečně organizovat. Jáchym byl
jako obvykle nedostupný, Ester chořela ve Strašnicích, ale nakonec v půl jedné v noci přislíbila, že se druhý den přestěhuje za
kronikou na Žižkov a předá tuto Petrovi, který zas bude tak laskav a staví se mezi zvukovou zkouškou Kolínského BB a koncertem
a knihy vyzvedne. Děkuji tímto všem zůčastněným! Sám jsem si po té uložil trest. Do příštího Trailu vytvořím statistiku
účasti na Trailech za použití oněch zapomenutých kronik a vystavím ji co nejúplnější na webu pro vaši potřebu a připomenutí :-)
Jinak už se nic na Trailu závažného nestalo, snad jen že naši dobří kamarádi nakrmili energií nějaký balvan u cesty (viz foto nahoře)
a teď dokonce Eda pořádá charitativní akci za jiným podobným balvanem aby přez zimu kámen nechřadl. Trailu zdar!!
XXXVII. Trail v zemi krále Miroslava.