Tuhle jsem zkusil oskenovat stařičkou kopii pohádky (četl jsem ji dětem asi tak před dvaceti lety) a udivilo mne, jak dobře se to rozpoznává jako text. Bez jediné úpravy je to zde - nejprve předloha kopírovaná na bolševickém kopírovadle a pak jak to vidí Bill Gates.

Vlkodlak, o kterém je řeč, byl ohavný škoredec. Pelichal a už z dálky každý poznal, že neuhnul zavčas z cesty tchořovi,‘ protože páchl, až se kolem něj tetelil vzduch. Bylo tedy kupodivu, Ž. zailechl přes ta svá
• nemytá ušiska tři malá prasátka, která si chrochtalo spokojenou pis- ‘ nIMru ve svém domečku na okraji lesa. Mlsně zafuněl a ve chiMce zvonil
na jejIch dveře, Z prvního poschodí se ozvalo veselé zakničeni: ‚Kdopak to k nám přlšelA vlkodlak zaskuhral: ‚To jsem já, váš strýčinekl Slyšel jsem, že jste tak tlusťoučká a bučlotó, že když se do vás pichne prstem, tak ve.vás chvíli zCistone takovej roztomllej Sulík. Tak jsem se přišel podivot, jestli joto pravda 1‘
‘ Ale prasátka se dalo na balkl.,iě do smíchu: ‚Známe my tokové zubatě strýčinkyl Ne, ne! Jen si jdI svou cestoul To, se tedy vlkodlakQvi neUbilo. Začat sprosťačit: _l-!eled‘te, čunidla, nezahróvjte sI se mnoul Vodevřte, než se ukrutně rózezlounim a vyvrtnu ta vaše škaredá dvřkal Me prósótka se jen smála: ‚Ať tě ani nenapadne dotknóut se dveUl Od této chvíle je v plch‘ elektrický proudI“ Vlkodlak se rozchechtal: ‚Prasátkovskej elektrickej poudl ‚ Z čeho? Snad ne z těch vašich zakroucenejch vocáskůr Popadl dveře za kliku — a v tu chvíli se ozvala rána, s vlkodlakem to praštilo o zun, až se zajlškřllo, a potom to s ním začalo ydo zem čím dál rychleji, za příšerného vlkodlačího jekotu. Konečně se nad nim prasátka slitovala a vypnula proud z klIky. Vlkodlak odstartoval jako tryskáč a nezastavil se. až‘ ve svém pé?echu za horama,‘
Když se asi za týden vykurýroval, dumal o tom a přišel na to. že byl, vlastně náramně zostuzený, a že mu nezbývá n!c jiného, než prasátko nějak šikovně ošidit a všechna tři sežrat, jInak nebude mít do smrti klid, I vymyslel ‚si plán. Převlékl se za ovečku s rolničkou a honem za prasátky. Zazvonil na dveřea z balkónu se ozvalo: ‚Kdopak ta k nám pašelr A vlkodlak :askuhral. jak nejnaněji dovedl: ‚To jsem já.
66 ‘
vlkodl — Ó — vaše sestřičkj vovečka. Přišla jsem ‘k vám na kousek leči, něco dobrýho sežeru a zase půjduť‘ Ale prasátkci zavolala z balkónu:
‚A copak má naše sestřička nejraději k jidlu? A vlkodlak radostně za. skuhral, neboť to byl náramný pitomec: ‚No přecik, dobrou tučnou‘:
•pečinkul“ A prasátka zvolala: ‚Už ať jieš pryč, ty škaredý vlkodlakul‘ Prozradil jsi sel Ovečky moji rády trávu I A ve‘dveřich je už zase 2apnutý‘ elektrický proudl ‚Öť‘ — řekl vlkodlak vyděšeně a odtáhl $ nepoří
zenou. ‚ . • . • ‘‘‘‘
Ve svém pelechu dumal celou noc, Jak na ‘ta tři chytrá prasátka vyzrát. I převlékl se za kozIčku, prostudoval co ji kozy nejraději a ráno rovnou za prasátky. ZazvonIl a z balkónu se ozvalo: ‚Kdopak io k nám puišel? A vlkodlak zaskuhral procítěně: ‚To jsem já, vaše sestřička kozlka. Přišla jsem si s vámi popovídat,, též něco malinko sežrat, no a potom půjdu zasejc dom 1“ Prasátka na něj zavolala: „A copak má naše‘ sestřička koza nejrcdějir Vlkodlak honem zaskuhral: Já jsem velice mlsná. Ale nejraději mám agátový llstil“ A prasátka zvolala vesele:
‚I tak pojď dálel Už jsme myslela, že Jsi zase převlíknutý vlkodlak. Pořád nás tu obtěžuje jeden ohava ť‘ A ve dveřích zabzučelo a otevřely se. L zachechtal se vlkodlak falešně a $ radosti vtrhl do domečku,
Vrazil rovnou do jídelny, ale nestačil se anI rozhlédnout a už‘se orvat shora‘ roztomilý hlásek: ‚Posaď se, kozičko, hned p?ideme, jen co se převlékneme do svótečnich šatičekľ Vlkodlak se tedy posadil a nedočkavostĺ se jen hemžil. Jednu chvíli to už nevydržel a zacvakal zubarna: ‚Všechny tři čuníky rafnu naráz, trošku si je vosolim a slupnu je bez chiebal To bude slasti“ Jen to však dořekl, cvaklo v židličce, na. která seděl, o vlkodlak byl chycený! Marně se namáhal a kroutil, k Židličce byl joko přilepený. ‘
To však již ‚vešla do jídelny tři malá prasátka $ kyblíky barvy a za-
čdla jeveného vlkodlaka natírat světlemodrým nitrolakem a potom holi, máčenou v hořčici, na něm naděicla hustě žíhanců, takže za necelou půlhodinku vypadal vlkodlak jako hyena žíhaná. Nakonec jej prasátka celého osušila fénem, strčila do veliké klece a prodala dr kusu, kde za něj dostala celou hromadu peněz. Za peníze si nakoupila háruče dobrot a doma si vystrojila velikou hostinu, jako vždy, když se iin. podařilo vyzrát nad nčjakým vlkodlakem.
A byla to už pořádně tlusťoučká prasátka.
(Poznámka: Tento příběh sIechl velkým zájmem řezník z naší ulice, podumnal nad nim krčte, zeptoi se mě, kde ta prasátka bydlí, potom rychle naházel do tašky nože, ocílku a sekáč a utíkal na nádraží. Objevil se až na druhý den. Byl natřený světlemodrým nitrolckem a celý žíhaný hořčicí. Z povzdálí ho sledovali nějací cirkusoví zřízenci, clo netroufali si na něj, protože řeznik byl velice rozezlený, nebezpečně vrčet a zavřel se ýe kvóra obchodě no devět západě1 Tak ncvir,,,.)