Nigrinovi nás pozvali na hory. Už skoro na jaře, ale tahle zima byla požehnaná a tak na běžky toho bylo ještě i na konci března dost a dost. Tady na těch prvních dvou ořezaných obrázkách je část Rychlé roty na rozcestí.

A že se jen nepostávalo, ale i jelo, je zase vidět tuhle dole. Od Smědavy po zasněžené neprůjezdné silnici uhání Ria s Marcelou tak, že jim nikdo nestačí. Teprve někde vzadu v dálce jede Louža zcela schvácen.

Na konci března, jsme s Bábou přijali pozvání od Miloše Nigrina na běžky do Bedřichova. Nevypadalo to zprvu nic moc s počasim, ani jsem si snad nejdřív nebalil sluneční brýle, ale pak to bylo jak v Dolomitech. Poslední jarní firn, trochu víc vody ve stopě než je milo (boty z osumdesátých let byly durch ještě než jsem dojel k lesu), mazání ale bez problému (klistr speciál na jehličí a spad) a hlavně dobrá společnost. Jelo se po klasických cestách hřebene Jizerek, na pohár a pivo na Smědavu, druhý den na tu druhou stranu co je Bílá kuchyně a ten krásný bufáč, na rozdíl od léta skutečně funkční. Povrchy cest jsou teda v zimě lepší než v létě, ty odporný panelky pod dvaceti cm sněhu už ani moc nedrncaj. Večer byl večírek, nejdřív v místní restauraci a pak v chatě. Vlastně ani nevim jak se bavila diskusní sekce, já celý večer trávil s kytarou v sekci hudební. Byl to dobrý závěr té letošní dosti zdařilé lyžařské sezóny. Děkuji organizátoru.