Narozeninové Jeseníky z Fora, Ria

Dobrá zpráva – bylo nás akorát (16), a vlaky nám neujely. Kupodivu na nás počkaly. A České dráhy nám rezervovaly místa i ve vlacích, kterými jsme jeli 15 minut. Neuvěřitelné! Apartmány byly prostorné a u každého vybavená kuchyňka – ale někteří museli lézt po žebříku do „kurníku“ v podkroví. Ale nakonec jsme se tam porovnali. Děkuji všem za krásné dárky – hlavní obdiv patří Daně, která přinesla bábovku i s formou! A vína bylo tolik, že se ho nedařilo vypít přes tři večery. To už se dlouho nestalo! Ještě při zpáteční cestě vlakem se dopíjelo! A lyžování bylo krásné. První den jsme se vydrápali přes Skřítka (skvělé polévky) až na Smrk (uhýbali jsme závodníkům) a krásnou traverzovou cestou podél vláčku jsme dojeli na Ramzovou, kde už nás čekala projetá stopa podél silničky přímo až k našemu ubytování. Ujeli jsme asi 26 km. Další den se Dědkovi z okna zdálo, že taje, a tak jsme nechtěli uvěřit Ivě, když se byla podívat na teploměr, že je tam -14 stupňů. Fakt netálo. Vyškrábali jsme se zpět na Ramzovou a mně bylo divné, že vleky v neděli stojí. Přejížděli jsme přes prázdnou sjezdovku a tu nás zastavili policajti, že tam mají hlášené bomby. To mi fakt přišlo neuvěřitelné – bomby na sjezdovkách! Tak jsme rychle z areálu vypadli. Pak jsme si o tom četli na netu. My měli naplánovanou cestu do Jeseníku. Z Ramzové jsme ale stále stoupali a stoupali (myslela jsem, že Jeseník je dole), ale pak se jelo takovou pěknou lesní cestou (všechny cesty tu měly projeté rolbou se stopou – dost nás to překvapilo) a na rozcestí jsme se rozdělili – 7 lidí jelo s Ríšou dále do Lipové a po vlastní ose zpět a 7 lidí jelo s Dědkem do Jeseníku a zpět vláčkem do Ramzové. Zajímavé bylo, že právě v Jeseníkách asi bylo nejméně sněhu – hlavně v jeho středních partiích. V lese jsme museli jet při okrajích cest, protože uprostřed už čouhala hlína a někdy na polích bylo vidět trsy trávy. Sotva jsme ale sjeli dolů k Jeseníku, tak tam už zase byla stopa perfektní. Trochu to nedává smysl. Nahoře mraky sněhu, uprostřed nic moc a dole zase hromada sněhu. V Jeseníku neměli cukrárnu! Rána, ze které se těžko vzpamatováváme! Místní nám poradili předražený hotel a až posléze jsme zjistili, že naproti hotelu byla krásná kavárnička. To byl tedy pech! Večer jsme se scházeli všichni v pokoji u „Dvou Richardů“. Jeden večer ovšem pánové zavedli řeč na megawatty, ampéry, elektrárny, zdroje energie atd. – tak asi víte dámy, že jsme si to užívaly! Tady jsme se my holky fakt moc nechytaly! A když jsem se snažila odvést pozornost na stravitelnější téma, tak Vlasta po deseti minutách pronesl: „A co ty větráky, jak je vnímáte?“ Pak už se jenom řešilo, zda větrák vytopí náš barák nebo ne, kolik se spotřebuje čeho na to či ono. Prostě veselo až k popukání! A v pondělí jsme vyjeli s plnou polní směr Staré Město. Pod Skřítkem jsme se opět rozdělili. S Dědkem přes hřeben jeli 3 vytrvalci, a 11 lidí vedl neomylně Ríša traverzovou cestou kolem kopce. Když jsme se po 2 a půl hodinách dostali do chaty, která leží na dolním konci lanovky na Skřítek nestačili jsme se divit, že jsme vlastně stále stejně daleko od Skřítku, jako když jsme opustili naši malou druhou skupinku. Sjezd do Starého Města byl na některé „staré pardálky“ moc prudký, a tak v rámci zdraví některé pasáže sešly pěšky. A ve Starém Městě na nás čekala otevřená cukrárna „U Otesánka“, kde jsme se nakonec sešli i s druhou skupinou a všichni ve zdraví (někteří lehce nachcípaní) odjeli domů do peřin.

Jeseníky z Fora, Dědek

Riiny narozeniny jsou už tradičně slaveny na sněhu – pardon, na horách, v zimě, často i na sněhu. Letos jsme zvolili Jeseníky, Ria našla ubytování v Ostružné, vlak tam jede skoro přímo (jen se dvěma malinkatýma přestupama :-), ale opravdu je tam co by dup. My začínáme oslavovat tradičně již ve vlaku, pokud se akce naplánuje jako přechod (na těžko) tak kdo by se s tím vínem tahal, že jo. Byli jsme veselí spolucestující. Sobotní výlet na vysokou horu Smrk začal stoupáním mlhou na chatu Paprsek, ale už v půli kopce bylo vidět, jak se slunce snaží a tam nahoře pak bylo krááásně, překrááásně. Nakonec koukněte na fotky na GC webu. Pak jsme to objeli kolem a kolem a přes Ramzovou domů. Mrzlo a bylo bez větru. V neděli jsme zaveleli: „na Jeseník!“. Dlouhý traverz pod Šerákem a Obříma skalama byl dobře upraven tak, že někteří pohrdli cukrárnou a oddělili se, že pojedou i nazpět po svých. My rozumnější pak bohužel v Jeseníku stejně cukrárnu nenašli, takže vlastně celý výlet vypadal, že se tak nějak nevydařil. Zachránil to Vlasta tím, že si vtipně nechal pro naše pobavení ujet v Jeseníku vlak, takže konec dobrý všechno dobré :-)) No a pondělí už se sbaleným batohem a celým naším majetečkem na zádech stoupáme zase nahoru tou mlhou ke slunci blíž. Opět jsme se rozdělili, tentokrát na přizdiče, co jedou na jistotu (vlak odjíždí v 15:29 a my už víme, že tady se na nikoho nečeká!) a na Edu, Rana, Simču a mě - totiž ty, kteří jdou do rizika a přejedou pěkně kus hřebene, i kdyby měli jít do Prahy pěšky. Nakonec jsme ve Starém Městě byli stejně dřív, neztráceje čas zbytečným obědem někde v chatě pod sjezdovkou. Takže, Rio, ještě jednou všechno nej a za rok zase někde na lyžích.