Po 17. letech na Povážském Inovci zpět. Tehdy komorně se Supem a Riou, tentokrát byl zájem větší. Hory nádherné, mnoho výhledů na koberce listnatých lesů v plné podzimní barevnosti. No prostě nešlo si líp vybrat. V sobotu drobný déšť a otevírání nové rozhledny na vrchu Marhát a nečekaně otevřená hospoda na Bezovci. Pak překrásná neděle s odbočkou na zříceninu Tematín a pak tu nádheru dál po červené, nic nechybělo. V pondělí ráno na kopec Inovec a zvolna dolu do sedla a autobusem do Trenčína. Moc pěkné město. Bylo to (jak asi píšu každý rok) jedno z nejvydařenějších podzimních Slovenských putování za těch skoro 25 let.