Rok 2010 - Cestování s Hanzelkou a Zikmundem

Svratouch Letos jsme se rozhodli že, když budu citovat naši táborovou hymnu, „s Hanzelkou a Zikmundem procestujem celou zem“. Plány byly velkolepé, ale nakonec jsme se vlastně omezili na Afriku. Oblékli jsme se do cestovatelských oblečků, které vždy odpovídaly představě majitele, v čem cestovati do Afriky a zdali si vzíti fotoaparát, chlebník, mapník, dalekohled, hůl, československou vlajku či vše najednou. Takto vyzbrojeni jsme vyslechli přednášku kolegy Pokorného o slavné cestě Hanzelky a Zikmunda na černý kontinent a o jejich populárním vozidle TATRA. Hned poté následovala slavnostní recepce, na které se servírovala krmě z celého světa - smažení bambusoví červi, závin dobré naděje (Jihoafr. rep.), python tandoori (Indie), nedělní koloniální koláč (Británie), smažené ponravy (Pupula a Nová Kvínea), „dar od bulharských soudruhů“, oslí maso (Honolulu), nubijské zelníky, čo-ko-ba-na a další pochoutky. Na cestování jsme se důkladně připravili - zjistili jsme např., že hymny jihoamerických států znějí všechny jako nedělní matiné lázeňského orchestru případně jako něco z Dvořáka, že indická hymna je veselá, čínská zní fakt budovatelsky a v té izraelské jsou motivy z Vltavy. Také jsme odhalili skutečnost, že čím mladší a bezvýznamější stát, tím delší hymna. Abychom nebyli zaskočeni při návštěvě arabských států, shlédli jsme módní přehlídku v burkách s krycím názvem „Poznej svoji matku“. Velmi zdatně ji moderoval Martin Janda (pozn. - mezi matky se přimíchal otec, ale i toho někteří odhalili). Házeli jsme domorodým oštěpem a kamenem, lovili lva a hráli hry procvičující paměť, jazykovou zdatnost, rychlost rozhodování i vcítění se do druhých - tedy vše užitečné při cestování do cizích krajů. Na orienťák postavený u tábora se vydalo jen pár odolných jedinců. Ty ostatní možná odradila historka o tom, jak se Hanzelka se Zikmundem ztratili v poušti a málem zahynuli díky chybě kompasu. Zbývající čas vyplnilo koupání v rybníce (po letech zase poslední srpnový týden svítilo sluníčko), volejbal, soft, turnaj v přehazované a exotický turbogolf. Tečkou za celým týdnem byla výroba afrických masek a ještě poslední procvičení paměťových buněk. Neměla bych zapomenout také na mraky hub, které pořád někdo nosil, sušil, vařil i jedl. Chce se mi napsat: „Mrtev je Svratouch 2010, ať žije Svratouch 2011!“, ale rok je dlouhá doba... Marta