Z Čadci jsme vystoupali po ránu na Javorník co přez něj vede ten krásný a známý neznámý chodník. A pak tři dny stále na západ liduprázdnou krajinou s výhledy na barevné a kouřmé lesy od Beskydských Smrků a Lysých až po Velkofatranský hřeben. Větrno a chladno až k bodu mrazu, pod stany, na rozhledně, pod stromem či v opuštěném chlívě. Tak se chodilo a spalo letos v říjnu na slovenských horách. Velmi zdařilé!

Na hřebenu jsou osady jako třeba tahle.

Pepa nám hraje i cestou i necestou

odpočinek u cesty

stále dál a dál

Podzim sem do Javorníků přišel dřív než dole do údolí, lístí už začalo hnědnout, ale na nedostatek barev jsme si stěžovat nemohli.

Západ slunce a Žofko-Bazilo-Supí rozhledna, strážce našeho prvního kempu

Mlhavo, vlhko a v pondělí už leží sněhový poprašek. Ale krásně, tak krásně liduprázdno.