Začátkem října 2004 v komorním složení navštěvujeme Saské Švýcarsko. Počasí proti předpovědi ukázalo svou hezčí tvář a tak jsme si ty písky užili.

Saské Švýcarsko 9-10.10.
No, to jsme si to zase s Dědkem pěkně užili! Z komorní akce se díky nepříznivé předpovědi počasí stala akce ještě komornější. Počasí ale bylo parádní. Prolezli jsme po různých žebřících, lávkách a roštech plánované „Šramštajny“. Cestou jsme pořád někde polehávali na sluníčku a vyhlíželi do krajiny. Hodně jsme si povídali a chvílemi i drbali. K večeru jsme doputovali k převisu (ale jinému než Dědek myslel). Na spaní jsme se od něj kus odsunuli, abychom viděli na oblohu, která připravila pěknou podívanou. Ráno nám Ria vysvětlila, jak je to s „babím létem“, které v noci přiletělo ve velkém množství.
V neděli jsme příjemnou cestou skalami došli ke skalnímu útvaru Falkenstein, kde lezlo dost horolezců různého věku a nasazení. Dědek je znaleckým okem ohodnotil a výkony okomentoval. No, já, která vylezu nejvýš po žebříku na palandu, jsem obdivovala všechny. Moc pěkný víkend a asi i poslední pěkné počasí.
Zdena Nováková

Saské Švýcarsko
Zase jsme měli štěstí na počasí! Jooo asi si ho zasloužíme. Jeli jsme v sobotu brzy ráno do Bad Schandau. To jsme asi trochu zvorali. Ta jedna německá stanice vlakem stála o dost víc než celý úsek Praha – státní hranice. To bych snad radši přeplaval to Labe. No už se stalo. Pak jsme s láskou vzpomínali na české turistické značení, když jsme několikrát zcela ztratili značku. Ona by se ta Unie od nás v lecčem mohla přiučit.
Ty skály tam ale maj opravdu pěkný. Hned na začátku skalního masivu jsme zalezli po horolezecké pěšině do takového prosluněného kotle, koukali kolem, obědvali, lezli po nástupech pod skálu a podřimovali. A vůbec celý den byl couravej, a tak jsme v podvečer trochu měli problém, kde vzít vodu a taky jsme nedošli ani tam, kam kdysi s šestiletou Ester. Nakonec pro vodu doběh Bazil asi hodinu a půl cesty a spali jsme pod nádhernou skálou, hodně převislou a krásně barevnou. Ráno bylo kolem nás všude babí léto a mlha se povalovala i po našich volně ležících spacácích.
Neděli jsme začli na místě velké skalní brány a taky v davu Němců, co se tam promenovali. Choděj teda asi o dost víc než našinci, ale to oni nakonec vždycky chodili. Pak jsme to vzali přes méně exponovaná místa zas už skoro sami až jsme intuitivně našli skalní suk Falkenstein, kde jsme okukovali horolezce až do doby, kdy nám bylo sejíti opět k železnici a s EC příplatkem se vrátit do Prahy. Mimochodem, tam žádný neEC rychlík nejezdí, a tak nevím, jak to myslela ta naše Dráha s tou slevou so-ne „třeba až do Drážďan a zpět“. Asi nijak, oni maj jistě jako zaměstnanci jiné slevy, tak co by.
Byl to vydařený weekend, děkuji Hele, Bazilovi, Zdeně i Rie za milou společnost a odvahu vydat se do ciziny bez stanu jen se spacákem.
Dědek