ve Foru to je takhle: Původní plán na tento víkend byl sice docela jiný, měl jsem jet do Polska na vodu, ale vodáci akci v pondělí odvolali. Náhradní program byl v celku jasný, vzhledem k potřebě rozjezdit kamarády před jejich velkou cestou do Rakous už tuhle středu. No a ten VELO vlak jsme ještě nezkusili, tak že plán byl hotov za chvilku, Ria sehnala nocleh v Lounech a bylo. Po pravdě řečeno, čekal jsem větší zájem. Stabilní předpověď počasí, termín těžko najít lepší, ještě nejsou ta vedra, trasa do padesáti km denně, spaní pod střechou, hostince po cestě. No asi jste měli něco lepšího. Nás bylo deset, přehledný peleton, jelo se poklidným tempem s mnoha zastávkami po cestě. Část cesty byla už známá (i když ne všichni to poznávali) jako menhir u Klobuk a gotika v Pan. Týnci, ale krajina je na jaře vždy nová. No a Louny, ty nás vítali Františkem v podání kapely Buty na náměstí. Courali jsme po městě i okolí, sledovali dovádění paraglidů dolétajících sem od nedaleké Rané, pojedli i popili. Neděle ještě začala po městě. Mají tam dobrý cyklo stezky a skvělé jejich značení. Vydali jsme se k Rakovníku, přibylo kopců. No a taky jsme naletěli doporučení mé mapy, kudy nejlépe na kole. A tak jsme dvě hodiny jeli-nejeli blátem padli pod kopec na který se pak zas muselo šlapat-tlačit. Tím trochu asi utrpěla morálka mužstva, neposílila ji ani situace restaurantů v Řevničově. A tak na východ do Slaného, už jela jen sekce nejtužších v počtu dvou. Ale to stálo za to. Doporučujeme Přírodní park Džbán do nějž jsme sjeli kousek od Řevničova a prázdnýma asfaltkami si pak užívali asi 20 km – než jsme vjeli do příčných údolí před Slaným. Ria běsnila. VELO vláček jel ale za chvilku, ještě jsme stihli rychlé pivo a už se vezli krajinou jabloní a trnek k domovu. Bylo krásně!