Nechce se mi sice opisovat Fora, ale tenhle článek se mi líbí a zdá se že popisuje hezky jak ty hry tehdy probíhaly. Tak že čtěte jak to viděl ve foru 12/80 Endy:

První z nápadů naší skupiny vyslat falešného kmotra, který by zmátl členy soupeřících klanů a zavedl je kamsi do slepé uličky, zatím co naše skupina by pohodlně sledovala toho pravého, zcela zkrachnul po opožděném začátku kvuli V.Kunratické. Překážkou jeho realizace nemohl být ani fakt, že skutečný kmotr byl ve skutečnosti ženská, neboť svůj zevnějšek nutně přizpůsobil přinejmenším matoucně - klobouk zvaný Tupec Amaru naražený hluboko do čela, kouřové elegantní brýle, tmavý kabát s vyhrnutými klopami, v levé ruce futrál na housle a v pravé nehořící viržínko (zapomněl jsem v tom kvaltu sirky). Kolem první skupiny jsem prošel bohužel právě ve chvíli, kdy její členové měli oči jen pro Robbiho, udělující pokyny ke hře.
Další náš trumf měl pracovní název "cizinci". Měli jsme jich 5. Smrtící dotaz jim nemohl ublížit. První akce Mirka Klimeše nepřinesla kýžený výsledek - jo jest magnetofonový záznam rozhovoru s kmotrem - neboť Mirek zapomněl zapnout nahrávání. Byl proto vyslán za splněním úkolu podruhé. Přes to opakovaný dotaz na Dům vietnamské kultury nevzbudil u kmotra podezření a sám osobně ho doprovodil přes celý Staromák do Železné ulice. Teprve v době kdy Robby zakázal činnost cizinců, přistoupil kmotr k Mirkovi a zeptal se ho na Smetanovo nábřeží. Jeho pocity, které vyvolala Mirkova odpověď "Ale slečno, vždyť jsem vám říkal, že nejsem z Prahy." však nejsou známé.
Další z trumfu byl systém "kamikadze", tj. získání cenné informace za téměř nulovou naději na přežití. "Buenos días seňorita" začal jsem nadějný rozhovor. "Habla usted Espaňol?" Zaraženě se na mne dívala, ale já mluvil dál: "No sabe ustede, donde está aquí Jesulatko de Praga?" Očividně mi nerozuměla. Snad proto nepochopila, že nejsem zdejší a zcela nelogicky se mne zeptala na cestu ke Smetanovu nábřeží. "No comprendo, seňorita", ale to už mi příliš cukalo ve tváři, aby se pravda neprovalila. Podal jsem jí ruku a představil se. Kmotr se jmenoval Zdena, což zjistil jen jeden soupeřící klan za použití hrubého násilí a zcizení občanského průkazu.
Nakonec byl po dvou hodinách procházky kmotr rozstřílen papírovými pytláky. Poslední náš trumf vedle magnetofonového záznamu byl i záznam fotografický. I bez teleobjektivu, který se díky opožděnému začátku nekonal, pořídil hbitý fotoreportér Jirka Bubeníček obrazy významných událostí z kmotrovy procházky. V cíli byl tedy naší skupinou porotě nabídnut sice mokrý, ale již kvalitně vyvolaný film + plán Prahy s přesně zakreslenou cestou kmotra včetně označení a popsání jeho význačných zastávek a mg. nahrávky kmotrova hlasu. Po celkovém vyhodnocení byl pak zvolen kmotr nový. Nejsem sice sadista, ale na jeho likvidaci se rád budu zase podílet.
Endy

Doplněk pořadatele: počet účastníků 50, z toho 12 našich. Ostatní byli z HECu. Ale je pravda, že ti naši měli nejvíce nápadů. Mě osobně vyvolávání filmu v průjezdu fascinovalo! Robby